Po dlouhé době opět smolím nepodstatné zápisky. Žiji v podstatě pořád stejně. S mím drahým D* jsme spolu už čtvrt roku. Říkám si: ,,Wow, to nám to ale rychle utíká!" ,a přitom ani nevím, jak dlouho nám to ještě vydrží... Je to smutné, ale mám obavy z toho, že se náš vztah rozpadne asi jen kvůli neopodstatněné žárlivosti z jeho strany. A je opravdu smutné, že žárlí na moje kamarády a kamarádky. Prostě se chci jednou za čas věnovat i jim, ale on to asi nedokáže překousnou. Mrzí mě to. Bolí mě to. Pláču kvůli tomu... ale vydržím to! Nechci ho ztratit. I přes tohle všechno ho nade vše miluji a nevzdám se ho jen tak, bez boje a snahy!
Další věc, o které bych se chtěla rozepsat, je škola. Je to bída, vážení. Mám (snad jen) dvě čtyřky z chemie a dějepisu. Moje mamka to nezvládá a vyhrožuje mi učňákem. Smutný. Jako bych se vůbec nesnažila... a přitom, ač to nevypadá, věnuji se škole hodně. Víc než někteří, kteří mají známky o stupeň či dva lepší. Mrzí mě to, ale černý vlasy a červený oči asi hold dělají své. Učitelé mě nenávidí, jsou na mě zasedlí a můj styl se mi začíná... ehm, jak bych to řekla... ,,mstít" ?! Jo mstít. Všechno se mi to vymstilo, ale já se měnit nechci a nebudu. Jsem se sebou takhle spokojená. Asi hold budu muset dělat vše jen pro školu a se zbytkem si dát asi pohov. Jenomže to prostě nejde i kdybych chtěla. Zpěvu se nevzdám, teď v únoru mám jet na soutěž, svého kluka vídám jednou týdně (někdy jen jednou za dva týdny) a zbytek - moje otaku aktivity, četba mangy, šití cosplayů? Na to už není čas vůbec. Jo jo, střední škola není pro másla. Buďto prostě maturitu udělám a nebo ne. A já ji chci udělat. Bye.
Ell | 
Máš ůplně úžasný vlasy na té fotce v menu :OO